Pyroforum.org

@pentol: "jen" 10g HMTD? :skull:
Co jsem civěl na videa, (osobně jsem zkoušel jen deflagraci, do výroby většího množství se mi nějak nechtělo ) tak na 10g z toho vyváznul celkem dobře...

Ano v celku dobře Trvalé následky má a né malé. Měsíc strávil v nemocnici. K výbuchu došlo při manipulaci suchého HMTD na filtračním papíře tudíš otevřený prostor bez obalu. Nejhorší prý bylo že samotný výbuch vnímal jen jako když mu do ruky někdo praští kladivem na kovadlině a s tím zároveň obrovský žár v obličeji že si myslel že mu oči lezou z důlku a praskne hlava. Prý hrůza co si nedovede nikdo představit. Pak se probral až v nemocnici. Veliké štěstí že nepřišel o oči i když pomalu týden neviděl nic jiného jen červeno. Zajímavé je že měl filtrační papír zasekaný v kůži i na břiše přes to roztrhané tričko. Tohle téma bych ale možná zařadil do nehrajte si s bezpečností.

Pokud vyráběl 10g HMTD tak je to jeho blbost. Laborovat s takovýmhle množství už je o hubu. Ostatně zrovna tak může zklamat i jiná třaskavina. Další věc je potom ta, jak se ke třaskavině choval. Ono postupem času získává člověk důvěru….

Takovéhle množství HMTD je lepší uchovávat třeba v technickém benzínu, už proto že benzín je hydrofóbní , dobře pak vysychá a podstatně snižuje nebezpečnost skladování.

Pokud ládoval gramové ruzbuchy z HMTD tak se není čemu divit. Vzdyť jen pro iniciaci pentu stačí pár desítek mg HMTD, není důvod vůbec dělat větší množství. Navíc nikde není psáno, že i rozbucha z komerčních třaskavin nemůže nikdy nečekaně vybuchnout. Prostě to nebezpečné je a bylo a nikdy to není radno podceňovat.

jaký máte názor na použití dinolu, nebo pikrátu draselného či amonného na primár rozbušky?

Co se týče dinolu. Pokud se vyrobí v jemně práškové formě, např. po vysrážení při přečištění, tak má děsně malou sypnou hustotu, prášek je nesypatelný a dostat ho do dutinek je porod. Daleko horší pak je, že se snadno elektrizuje, což jednak přináší riziko náhodné iniciace, ale především se už tak blbě manipulovatelný produkt nalepuje nebo naopak odskakuje vlivem statického náboje.
Výše uvedeným problémům se do značné míry lze vyhnout přípravou dinolu v jemně zrněné formě. Toho lze dosáhnout specifickým postupem přípravy který je tady popsán. Jenže tam je zase jedno "ale". Takto připravený dinol se choval trochu podivně, po nalisování se v průběhu krátké doby měnila jeho iniciační schopnost (podle všeho). Domněnka byla, že to mohla způsobovat okludovaná voda. Tahle věc ale zůstala otevřená a žádné další bádání tímto směrem neprobíhalo.

a co ty jiné pikráty? je jich mnoho druhů, je praktické je využít v rozbuškách jako primár?

Já bych se kouknul třeba do Urbiho.

ano, zapoměl jsem, proniňte, už vím co budu dnes večer dělat

Dokonce i já, zarytý garážový míchač všeho se vším, jsem zjistil, že je kolikrát lepší studovat v teple u počítače, než aby mně obden zvonilo v uších z nečekaných vynálezů.

Nastrouhal jsem sirky a jede to jak rus. Pro větší brizanci zkusím ještě nadrcenou prskavku. Příště.

V rámci tématu bych si dovolil připomenout, že i soli podvojné mohou mít svůj význam coby sekundár do rozbušek. Celé pojednání v souboru PDF se dá vygooglit pod:
Journal of Hazardous Materials 171 (2009) 1175–1177
Jako primár na všechny testy byl použit azid olova 0,3g. A konstrukce rozbuchy viz. obr. Vzhledem k tomu, že se jedná o "pouhé" podvojné soli, některé hodnoty jsou dosti zajímavé. (EN) ve vzorcích je zkratka pro ethylendiamin.

Jelikož výtěžky HANP z niklového plechu byly malé, tak dědkovi padla do oka drátěnka na nádobí. Obchodní název, ocelová drátěnka. Toť vše. Drátěnka se vyznačuje ohromnou kovo-směnnou plochou. A´t už je z čehokoli, podle lesku to rozhodně není ocel. Drátěnka nerezne. Co je to zakov nevim, ale: Do sklenice 15g AP+80g čpavku+ jedna drátěnka. protřepáváno 10 minut. Vychlazeno na +5C, vzniklé bílé krystalky odsáty podtlakem do polosucha. Dosušeno na filtračním papíru při 40C. Výtěžek 1,5g bílého jemného prášku. Prvotní zkoušky: 0,05g na alobalu žhaveno ze spodu plamenem svíčky. Hromádka se roztavila do sklovité tekutiny, začala se vařit a pak vzbuchla bez plamene. Na alobalu zůstal bílý poprašek, který se dá snadno setřít prstem a mezi prsty drhne.0,05g umačkáno do kuličky do asi 5ti vrstev alobalu, kulička žhavena svíčkou. Ozvalo se pufnutí doprovázene obláčkem bílého dýmu. Při tření 0,02g mezi kladivem a palicí co největší silou se nestalo nic. Opakováno 3x. Mírnými poťuky vytvořena kladivem na palici placička, vzorek opět cca 0,02g. Po urychlení kladiva 250g z výšky 10cm dochází k detonaci a to opakovaně. Zkoušeno 5x. Hromádku 0,1g nelze hořící špejlí zapálit. Vzorek se začne tavit, bílý prášek se začne měnit na černou sklovitou tekutinu, pak to prskne a nepatrná (natavená) část vzorku uhasí špejli. Plamen je zeleno-modro-bílý, krátký ale úzce směrový. Nejspíše se jedná o kovový koplex chloristanu. Podle všeho to vypadá na diamin chloristanu zinku. Ale to vůbec není jisté. Kdyby někdo náhodou věděl z čeho jsou dnešní moderní drátěnky, tak by se mnohé vysvětlilo. Dědek pokusník vám bude povděčen.
Béda

Skusal som googlit,mala by to byt nerez...logicky je to najvhodnejsi material co sa ceny a vlastnosti tyka,pochybujem ze by to vyrabali z netradicnych kovov.No na druhej strane je cudne ze nerez ako velmi odolny kov sa ti tak pomerne lahko rozpustil v nie najagresivnejsich chemikaliach...presne zlozenie nerezov nieje problem zistit,okrem zeleza by tam ma byt chrom,nikel,molibden a bohvieco este.
http://www.megastro.cz/cistici-nerezova ... a/d-72699/

Nerez zřejmě je, zinek to není zcela jistě (na drátěnku je moc měkký a moc reaktivní).
Takže bych doporučil drátěnku nechat v kuchyni a koupit si zelenou skalici. Výroba z kovu v elementární formě nedává ani v tomhle případě smysl.
Bonusové video výroba drátěnky zde :
https://www.youtube.com/watch?v=iaDzLP3TT_I

Děkuji za zájem o víceméně alchymistickou problebatiku.
Výzkum drátěnky pokročil, takže mohu přispět dalšími vědeckými poznatky. Chuchvalec byl podroben další zatěžkávací zkoušce. Po separaci 1,5g (xy třaskaviny) byl roztok doplněn o další chloristan a čpavek a drátěnka vystavena jeho působení po 8 hodin při 43C. V hermeticky uzavřené sklenici. Po vymrazení na 0C se už v roztoku neobjevil ani ždibíček čehokoliv vysráženého. Veškerá reakce proběhla prvních 10 až 15 minut, jak bylo popsáno. Drátěnka změnila barvu ze stříbřitě bělavě lesklé na méně lesklou ale stále stříbrnou barvu. Která je nejvíce podobná nerez plechu. Fotka trochu zkresluje, ale i tak přikládám. Dle mého soudu je základem drátěnky nerez, pokovený velmi slabou vrstvou jiného kovu, nebo směsi kovů. Ta zreagovala poměrně rychle a tím bylo dílo dokonáno.
Béda

Pokud je to nerez, tak bych spíš bych typoval, že se z dostupné povrchové vrstvy odplavilo to co se odplavit mohlo, nejspíš železo, a zbyly v ní jen ty odolnější součásti, které ani při aplikaci šamanských tanců prostě do vodného roztoku dobrovolně nepřejdou. A k železu v hloubi drátěnky se už zřejmě roztok nedostane.

Jako méně pravděpodobnou bych viděl možnost, že se jednalo o obyčejnou ocel, ale pokovenou proti korozi. Pokovená nerez ocel to asi nebude, to by fakt nedávalo smysl něco takového vyrábět, natož používat to na nádobí

Tak už je to jasnější, omlouvám se za dědka, dělá všechno na honem. Drátěnka začala konečně reznout. Sice je to vidět jen pod lupou a na několika málo místech, ale rez to je jak vyšitý. Moje doměnka je, že nosný základ je obyčejná ocel, pokovená dalšími dvěma kovy. Z nichž první se nechal k reakci strhnout a druhý se jen (během vehementního klepání) místy ošoupal až na ocel. Celé snažení vedlo akorát ke zničení pěkné drátěnky s prachmizerným výtěžkem kdoví čeho Drátěnkový pokus již nebude dále rozvíjen. Všem přítomným děkuji za snahu.
Béda