pyro baterie?
Moderátor: Moderátoři
pyro baterie?
měl bych dotaz na zdejší znalce.
Zajímal by mě princip fungování napájecí baterie u přenosného protileteckého systému ruské výroby strela-2
Baterie se aktivuje otočením spouště která uvolní úderník a ten zažehne záplaku umístěnou uvnitř těla baterie. Potom začne vyrábět el proud.
Ač jsem elektrikář tak mě nenapadá princip této funkce.
Jediný mě napadlo že ta zápalka poruší obal a dojde k rozlití elektrolitu do baterie.
Pokud by někdo věděl jak to funguje budu velice potěšen
Zajímal by mě princip fungování napájecí baterie u přenosného protileteckého systému ruské výroby strela-2
Baterie se aktivuje otočením spouště která uvolní úderník a ten zažehne záplaku umístěnou uvnitř těla baterie. Potom začne vyrábět el proud.
Ač jsem elektrikář tak mě nenapadá princip této funkce.
Jediný mě napadlo že ta zápalka poruší obal a dojde k rozlití elektrolitu do baterie.
Pokud by někdo věděl jak to funguje budu velice potěšen
Strela-2, ale aj iné vojenské systémy používajú batérie článkov s roztaveným elektrolytom, pracujúce pri teplote okolo 300-400°C.
Takéto batérie sú schopné podávať výrazne väčší elektrický výkon vzhľadom na jednotku hmotnosti ako batérie pracujúce pri normálnej teplote a sú prakticky nezávislé na teplote okolitého prostredia. Keďže tavenie elektrolytu je riešené pyrotechnicky, životnosť batérie pri skladovaní je veľmi vysoká a nemusia sa navyše kontrolovať - kapacita sa za normálnych podmienok prakticky nemení. Vysoká je i mechanická odolnosť a bezpečnosť batérie - pri poškodení nehrozí rozliatie elektrolytu.
Nevýhodou môže byť krátka doba činnosti - elektrolyt opäť tuhne zhruba do piatich minút, keď začne chladnúť, vo vojenských aplikáciách to ale nejak zvlášť nevadí - požadovaná doba činnosti je obvykle okolo jednej až dvoch minút.
Ak si so Strelou pracoval, iste si si všimol, ako silne sa batéria po chvíli činnosti zahreje - nesmie sa chytať za telo, len za "odpalovací sosák".
Takéto batérie sú schopné podávať výrazne väčší elektrický výkon vzhľadom na jednotku hmotnosti ako batérie pracujúce pri normálnej teplote a sú prakticky nezávislé na teplote okolitého prostredia. Keďže tavenie elektrolytu je riešené pyrotechnicky, životnosť batérie pri skladovaní je veľmi vysoká a nemusia sa navyše kontrolovať - kapacita sa za normálnych podmienok prakticky nemení. Vysoká je i mechanická odolnosť a bezpečnosť batérie - pri poškodení nehrozí rozliatie elektrolytu.
Nevýhodou môže byť krátka doba činnosti - elektrolyt opäť tuhne zhruba do piatich minút, keď začne chladnúť, vo vojenských aplikáciách to ale nejak zvlášť nevadí - požadovaná doba činnosti je obvykle okolo jednej až dvoch minút.
Ak si so Strelou pracoval, iste si si všimol, ako silne sa batéria po chvíli činnosti zahreje - nesmie sa chytať za telo, len za "odpalovací sosák".
... potom to nasypali do trauzlovho valca a odpálili...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...
Konkrétne batéria pre systém 9K32 Strela-2 má označenie 9B17 a dodáva 22V a 40V po dobu najmenej 40 sekúnd. Prúdy sú vysoko cez jeden ampér. Podľa teploty prostredia nabehne za 1-1,3 sekundy (1,3 sekundy pri -20 až -40°C).
... potom to nasypali do trauzlovho valca a odpálili...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...
Velice by mě zajímalo chemické složení této baterie,ale tu už bude asi problém zjisti že?? Popřípadě chemizmus jak to reaguje a co s čím?
Páč soudruzi z eseser měli někdy fakt vychytávky. To samé je chlazení toho IR čidla v novější verzi střely to měli vychytaný nádobkou s kapalným dusíkem,pořád mě vrtá hlavou jak docílili toho že kapalný dusík skladovali po dlouhou dobu v malé nádobce bez stráty?? Krytická teplota dusíku je přeci hóóóódně pod 0 st C´!!!
Páč soudruzi z eseser měli někdy fakt vychytávky. To samé je chlazení toho IR čidla v novější verzi střely to měli vychytaný nádobkou s kapalným dusíkem,pořád mě vrtá hlavou jak docílili toho že kapalný dusík skladovali po dlouhou dobu v malé nádobce bez stráty?? Krytická teplota dusíku je přeci hóóóódně pod 0 st C´!!!
tak zde jsou slíbené fotky
http://gallery.vvmvd.com/thumbnails.php?album=70
na poslední fotce je i hlavice rakety s čidlem
http://gallery.vvmvd.com/thumbnails.php?album=70
na poslední fotce je i hlavice rakety s čidlem
Já sem se už lekl že se soudruhům z eseser podařilo skladovat kapalný dusík neomezeně dlouho.bflm.psvz píše:Dle dvou neověřených informací se k ochlazování používal stlačený plyn s malou tryskou. Tím, že plyn unikal malinkatým otvorem ochlazoval čidlo. Rozdíl teplot ( cíl - čidlo ) se zvyšoval a spolehlivost ve vyhledávání cíle byla vyšší.
U striel R-13 to bolo vymyslené nasledovne:
Stlačený plyn (dusík, tuším okolo 10MPa) bol uložený v tlakovej fľaši v odpalovacom zariadení. Elektrický spoj medzi raketou a OZ obsahoval aj prírubu pre stlačený plyn a v kábli bola plastiková hadička, pomerne hrubostenná a údajne z teflonu. Plyn v rakete prúdil k tryske (v podstate len ukončenie kapiláry) za detektorom kovovou kapilárou o vonkajšom priemere menej než 0,5mm, omotanou po celej dĺžke tenkým drôtom (pre zabezpečenie rozostupu závitov) a namotanou tesne okolo valčeka o priemere asi 5mm a dlhého asi 3,5cm. Na vstupnom konci bol elektromagnetický ventil. Od detektoru potom zasa plyn prúdil okolo špirály von, takže ju postupne chladil a tým chladil aj privádzaný plyn postupujúci k tryske. Celé to bolo uložené vo vnútornom priestore magnetického systému gyroskopu. Keďže privádzaný stlačený plyn bol ochladzovaný už v kapiláre pred tryskou, po expanzii na tryske bolo chladenie malého detektoru celkom efektívne a spotreba stlačeného plynu priateľná - jedno naplnenie tlakovej fľaše vystačilo na celé streľby (cca 4-6 odpalov).
Na akú teplotu bol detektor ochladený si už nespomeniem, ale v hlavičke bol nejaký tepelný spínač, ktorý po chvíli (asi po dvoch-troch minútach od aktivácie napájania rakety) prívod plynu zastavil a potom pomerne pravidelne otváral na pár sekúnd a zasa zatváral. Po odpálení bol detektor ochladzovaný len plynom, ktorý zostal v systéme rakety - za strižným spojom bol spätný ventil a ventil prívodu k detektoru sa pri odpálení trvalo otvoril. Samostatný let rakety R-13 však netrvá ani pol minúty, potom ju zničí autodeštrukcia (tuším 24 alebo 27 sekúnd).
Stlačený plyn (dusík, tuším okolo 10MPa) bol uložený v tlakovej fľaši v odpalovacom zariadení. Elektrický spoj medzi raketou a OZ obsahoval aj prírubu pre stlačený plyn a v kábli bola plastiková hadička, pomerne hrubostenná a údajne z teflonu. Plyn v rakete prúdil k tryske (v podstate len ukončenie kapiláry) za detektorom kovovou kapilárou o vonkajšom priemere menej než 0,5mm, omotanou po celej dĺžke tenkým drôtom (pre zabezpečenie rozostupu závitov) a namotanou tesne okolo valčeka o priemere asi 5mm a dlhého asi 3,5cm. Na vstupnom konci bol elektromagnetický ventil. Od detektoru potom zasa plyn prúdil okolo špirály von, takže ju postupne chladil a tým chladil aj privádzaný plyn postupujúci k tryske. Celé to bolo uložené vo vnútornom priestore magnetického systému gyroskopu. Keďže privádzaný stlačený plyn bol ochladzovaný už v kapiláre pred tryskou, po expanzii na tryske bolo chladenie malého detektoru celkom efektívne a spotreba stlačeného plynu priateľná - jedno naplnenie tlakovej fľaše vystačilo na celé streľby (cca 4-6 odpalov).
Na akú teplotu bol detektor ochladený si už nespomeniem, ale v hlavičke bol nejaký tepelný spínač, ktorý po chvíli (asi po dvoch-troch minútach od aktivácie napájania rakety) prívod plynu zastavil a potom pomerne pravidelne otváral na pár sekúnd a zasa zatváral. Po odpálení bol detektor ochladzovaný len plynom, ktorý zostal v systéme rakety - za strižným spojom bol spätný ventil a ventil prívodu k detektoru sa pri odpálení trvalo otvoril. Samostatný let rakety R-13 však netrvá ani pol minúty, potom ju zničí autodeštrukcia (tuším 24 alebo 27 sekúnd).
... potom to nasypali do trauzlovho valca a odpálili...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...
Nie že nenašli ten valec... Oni nenašli ani ten barák...