No nevím, s tou renesančností bych to moc nepřeháněl. Myslím si, že ani za renesance nebyl počet takových lidí nijak přehnaně vysoký, je to spíše náš moderní terminus technicus. Průměrný člověk má rád pevné lajny a mantinely a to není specialita doby moderní. Navíc, doba polyhistorů skončila někdy v 17. století a od té doby se prohlubuje specializace, poznatků je prostě příliš mnoho. Dnes má člověk honičku obsáhnout jeden, třeba chemický, obor a ti, co dělají do technických věd a mají k tomu třeba něco humanitního, stejně preferují jeden obor jako výrazně dominantní. Mám kolegu, který po chemii šel na psychologii, aby si prodloužil porevoluční mládí.. ale ten, podle všeho, nakonec nepracuje ani v jedné zmiňované oblasti.
Ovšem jak k tomu přistoupit. Asi je nesmysl zde vymýšlet koncepce, to zvládnou odborníci z ministerstva školství lépe (sic!). Musíme se vyrovnat s v současnosti platným modelem a ten říká, že běžný člověk pro práci v určité oblasti musí mít nejlépe formální vzdělání v dané oblasti. Co si budeme povídat, chemika samouka někdo zaměstná teprve tehdy, když nějak prokáže svoji nespornou genialitu. Což může jedině doma ve své sklepní laborce, protože díky legislativním omezením a zejména bezpečnostním hlediskům ho bez formálního papíru nikdo nezaměstná. Je to uzavřený kruh, který a) odfiltruje samozvané chytráky, líné studovat a b) skutečně umožňuje udržet nějaký bezpečnostní standard směrem ke společnosti i k danému jedinci. Spekulace o tom, že kdo se do takové práce bez papíru na hlavu, popř. i s ním
žene, ten to má v hlavě srovnané a zná dobře zvyklosti, pracovní postupi a zásady bezpečnosti, je zcelal lichá. Značnou část pracovně právní legislativy tvoří právě bezpečnostní formalismy s prokazováním způsobilostí. Osobně se domnívám, že je to dobře, speciálně chemie je obor s potenciálními důsledky dalekého dosahu. Zabít pár desítek či více lidí nebo zamořit město není až takový problém.
Otevřená mysl je věc jedna a pocit výlučnosti je věc druhá. To první je skutečný základ kvalitní a kvalifikované činnosti s přejímáním novinek a moderních informací. To druhé je typické právě pro mladé lidi, kteří obecně snadno plodí modely myšlení jako "to mi nevyhovuje, je to tedy špatné" a "pro mne tohle neplatí, nejsem jako vy". Jenomže zralost osobnosti se projevuje typicky právě využitím možností, které k dispozici jsou a povědomím o tom, že něco ohýbat mohu až tehdy, kdy za sebou mám něco, co mohu ukázat. Tedy nikoliv jen kecy. Nepopiratelný nesamozvaný génius z řady vyčnívá aniž by chtěl a pokud si o to dostatečně říká, šanci dostane i bez formalit. Je zde i možnost, že génius je neprůbojná osobnost a splyne s průměrem, je tzv. potlačen, nepochopen. O tom se ale snad nebavíme, i génius v průměrné šedi má možnost udělat VŚ normální cestou. Ovšem, je asi dost důvodů k doměnce, že neprosadivší se génius může být osobnost natolik defektní, že je pro praxi tak jako tak nepoužitelný.
Jak napsal alchemi, výuka je dlouhá, úkolů mnoho a nezbývá čas na seberealizaci. Nabízí se možnost objem vyučovaného buď osekat a nebo rozložit rozložit do delšího časového úseku. Třetí možností je brát právě to studium za seberealizaci, protože žijeme už ted a ne někdy v budoucnu.
Takhle plkat se dá donekonečna a stejně co člověk, to jiný názor.. Já to mám celkem jednoduché, první Vávrův Krakatit jsem viděl někdy okolo svých deseti let a od té doby jsem považoval za přirozeným způsobem jedinou myslitelnou možnost pardubickou katedru. Což se přes všechno osobní exotství podařilo, včetně následné práce ve výzkumu. Snad za to ani nemůže Havel, že jsem následně potkal mraky všelijakých lidí a prošel i takové obory jako biotechnologie nebo polymery. Dnes mi pyro v podstatě bere čas na věci "podstatné", ale když vidím něco z oboru, stále se dostavuje ono chvění šourku.. je to prostě srdcovka, i když už jen libůstka. To je ta barevnost života a po profesionální stránce by nic z toho nebylo možné bez vyhovění formálním požadavkům.
To, myslím, je největší renonc v myšlení. Pokud se teď bavíme o mladých adeptech, je prostě chybou nic nedokázat v rámci systému a chtít rovnou měnit. Ale to říkám ze své osobní zkušenosti a myslím, že zdola, od studentů, je určitý tlak velmi žádoucí. Je to i normální. Změny ale všude na světě dělá politik s odborníkem.
O kvalitě těch politiků a odborníků by ale měla být otevřena debata jiná..