Pyroforum.org

Ahojte. Chtěl bych se zeptat na dotaz ohledně strojírenství. Na laseru jsem vypaloval železný plechy o T 12mm k lepšímu vypálení jsem použil olej, který jsem mazal válečkem na plech jen z horní strany. Vypálené kusy jsem, ale neodmastil a nechal ležet, než si pro ně přijel kupující. Tohle trvalo 2 neděle. Plechy pak nebyly mastné ale lepkavé. Olej (hydraulický z ohraňováku - nevím přesně druh) musel asi něják zareagovat na povrchu. Plech tvářený za studena i za tepla na sobě má šedý matný povrch. Je možné, že olej s povrchem materiálu po době něják zareagoval? Jak se tomu vyhnout? Krom brzkého odmaštění. Použít nějáký jiný přípravek, který mi není znám, nerad bych něco koupil a dopadl stejně jak s olejem. Pískování mastného materiálu se nedoporučuje, neboť tlak dokáže natlačit olej pod prášek a časem po nalakování by mohl vzlínat. (mluvím o mokrém lakování, při práškovém vzlíná hned v peci a povrch není 2x pěkný). Má někdo zkušenosti, nebo nápad co použít? Děkuji.

Osobně se domnívám, že se jedná o prostou oxidaci oleje.
Oleje se vzduchem, nebo vlivem zvýšené teploty reagují a výrazně mění svoje vlastnosti - typickým projevem je právě zvýšení viskozity, následuje polymerace atd.
Podrobněji viz. - Oxidační a termické stárnutí olejů
- olejové nátěrové hmoty, fermeže

Co použít jiného nevím, jelikož tomuto se z principu asi vyhnout nedá. Tato reakce je jistě základem konzervačních vlastností olejů a díky ní se takto jako ochrana kovů před korozí i používá.
Na místo hydraulického oleje použij určitě nízkoviskózní konzervační olej. Vrstvička bude tenká a účinná, nebude to tak "lepkavé" a odmaštění před další technologickou úpravou je stejně nevyhnutelná a obvyklá operace.

to Blein. Pro takové případy se používá odpařovací olej, za několik hodin úplně zmizí a povrch je čistý a suchý.

řekl bych že olej s ohraňováku není zrovna nejlepší volba, já na 12 nepoužívám nic a pálí to pěkně, jinak se dají sehnat přímo spešl ne přímo oleje pro řezání a následnou konzervaci plechu, ale každopádně ze pak před lakováním musí řádně odmastit.

Sice to nesouvisí s tímto tématem a nové nechci zakládat.
Byl jsem minulý týden v Rumunských horách a našel tam vybuchlý dělostřelecký granát nastrčený na dřevěný sloupek. To co mě nejvíc zaujalo, byl fakt, že měděný prsten vedoucí obal granátu drážkami byl asi 2 - 3 mm zapuštěný ( pod úrovní ) železného odlitku. Měděný prsten naopak vystupoval nad železo asi 4 - 5 mm.
Ví někdo, jak měděný prsten z jednoho kusu dostat na ocelový odlitek granátu?
dík

no já osobně bych hodil prstanac do pece, ohřál na 200-300°C a na tělo granátu pak navlékl...

Můj názor je že vodící kroužek Cu je nálitek který se následně obrábí do požadovaného tvaru.Také by mne zajímalo jak se to ve skutečnosti dělá

Tělo granátu nemusí být odlitek, hodně často je to tvářený výrobek, ale ať je to odlité nebo tvářené, vždy se to pak ještě třískově obrábí. Mimo jiné se tam vysoustruží právě ta drážka na vodící obroučku, která má rybinu. tzn. směrem od povrchu do hloubky se rozšiřuje. A do této drážky se pak kroužek v podstatě nakove. Tzn. na tělo granátu se navlékne kroužek, který se pak překove tak, že má menší průměr a větší šířku.
Doufám, že je to trochu pochopitelné a určitě to taky asi není jediná metoda.

Dovolím si také příspěvek do této diskuze. Na první fotografii je ukázka dělostřeleckého šrapnelového granátu, kde je vidět že měděný vodící kroužek není uzavřený kruh ale je "omotán" okolo železného těla granátu a není spojen dohromady (mám 2 takové kusy) Na druhé fotce je řez granátem stejného typu který ale neprošel hlavní. Je vidět jak je měděný vodící krožek zapuštěn do těla granátu (spoj byl bohužel na části která je odřezána.

Myslím si, že měděný kroužek musí být celý - nepřerušovaný. Pokud by byl přerušovaný, projektil by nemohl být vyvážený a výstřel by byl nepřesný.
Taky by se mohl vlivem rotace " odmotat ". Tím by se nepředvidatelně změnily balistické vlastnosti. Granát by byl někdy lehčí.
V televizi jsou občas vysílány záběry z obleženého Leningradu, kde osoustružená těla granátů září novotou. ( Ale nemají měděné kroužky. )

Vodící kroužky se vyrábějí ze slitiny zv. Tombak. Kroužky jsou ve spešl lisu nalisovány na tělo granátu. Do granátu jsou nejdříve vysoustruženy drážky (nebo drážka-záleží na typu) a následně pak vyrádlovány drážky aby se zabránilo protočení kroužků na střele při průchodu hlavní. Pak se do speciálního lisu vloží kroužek z tombaku popř. dva i více, vloží se tělo granátu a vše se za vysokého tlaku zalisuje do drážek. Zbytek se odsoustruží. Tak asi hodně stručná výroba. Omlouvám se za kvalitu fota! Jsou na nich vidět vyrádlované drážky které ale vlivem koroze pomalu mizí. Myslím si však že toto téma se hodí jinam než byla původní otázka tazatele která podle mne moc do pyra nezapadá ale spíše do strojírenství.

Vodící obroučky dělostřeleckých granátů se vyrábí také technologií práškové metalurgie a proto nemají barvu mědi ale železa. Tato metoda se začala používat v půběhu 2. sv. války z důvodu nedostatku mědi. Střela opatřená kroužkem ze spékaného železa je šablonována nápisem FeS. ( Fe - železo, S - sintr, spékané ) Toť vše.

...bez sebemensi znalosti delostrelecke munice si troufam tvrdit ze ten krouzek na obr. 100_6580.JPG rozhodne neni "prerusenej" ale prachsproste prasklej - linie lomu je tam jasne patrna ...proc a jak k tomu doslo uz je samozrejme otazka pro mistni delostrelce

K prasknutí patrně došlo vlivem nárustu koroze vznikající pod kroužkem. Šrapnel pochází z 1.sv. války což je cca 95 let,a za tu dobu co ležel někde v zemi, bych se divil že ještě nepraskl. Měď časem křehne a proto se před různými úpravami ( lisování tváření a pod.) musí žíhat aby povolilo vnitřní pnutí. Po výstřelu dojde k jeho zhutnění a proto je kroužek křehký. Většinou dojde k prasknutí až po několika měsících od vyndání munice ze země, kdy rez vlivem většího množství vzduchu a menší vlhkosti se začne nadouvat. Rez je prostě prevít. Toť vše.